S postupujícím a rozvíjejícím se stupněm našeho poznání, pokrocích v zobrazovacích metodách a zvyšujícím se rozlišením se naše pozornost přesouvá z úrovně tkání na úroveň, buněčnou, molekulární a ve finále na testování mRNA ve všech oborech a tak je to i dynamicky se rozvíjející osteologii. Osteoporóza není pouhým řídnutím kosti a ztrátou kostního minerálu, jak je mylně stále předestíráno.

Cílem léčby je nyní pozitivně ovlivnit kortikální a trabekulární kost, ale zasáhnout do všech kompartmentů kosti a zvýšit nejen její kvantitu, ale pozitivně ovlivnit především kvalitu, i když i v současné době máme stále omezené možnosti, jak tento parametr měřit.

Autor představuje celou škálu zobrazovacích metod od základního RTG snímku, přes DXA a k němu patřící možnosti HSA / hip structure analysis/,TBS /trabecular bone score/ a VFA /vertebral fracture assesment/.

Dále pak přes CT mikroCT, periferní CT rozebírá přínos dalších rozbrazovacích metod jako MRI, scinti, resp. PET CT i PET MR v osteologii až po možnosti biopsie a následného elektronmikroskopického vyšetření tetracyklinem značené kosti.

Vrcholem zobrazovacích metod je Finite element analysis,umožnojící identifikovat rozložení minerálu v prostoru, ev. 3D shaper, které nám umožňují posoudit rozložení kostního minerálu v prostoru a lépe posoudit biomechanické vlastnosti kosti nejen pouhé zhodnocení obsahu hydroxyapatitu v kosti, které nabízí základní DXA měření.

V závěru upozorňuje na limitace jednotlivých metod, nutnost jejich kombinací, které vedou k personifikovanému přístupu a individualizaci léčby a tím zlepšení kvality života pacientů.